to je tím, že paní Břitvu nepozdravíš. No a pak už to jde ráz na ráz. Namydlení je krapet fofrovaté, mezi tím jsi musel z koupelny na moment ven, pak to obtahování bylo takové křečovité, nějak se Kráska kroutila v prstech nebo ve střenkách a nedala se pořádně chytit a pak šla na tvář rovnou a bez vydýchání. A to už je jenom krůček ke šmiku. Ještě se to dá napravit když po obtahování Břitvu na chvíli odložiš a malinko zastavíš mylšlenky a starosti. Pokud ale to vezmeš hopem, tak je odřezkové holení na světě. Holení Břitvou je meditační rituál. Souhrn naučených pohybů v pravidelně se opakujících postupech. Něco jako pomalé baletní vystoupení - dokonale nacvičené a stále stejně opakované. Stačí malá změna a vše je rozhozené. Pak je i ta Břitva najednou tupá a nebere a nebere. Přitom za dva dny tatáž Břitva holí nádherně - prostě a jasně - chce to POHODU.
přijde mi jako bych břitvu něčím předtím nazlobil a ona se na mě zlobila... Časem ji to přejde a je to zase v pohodě ale prostě si to neumím představit. Přísahal bych ze není jediná věc kterou bych dělal jinak než je obvykle...
