Přivítal nás pracovník s tím že se nám může plně věnovat a ukáže nám celo výrobu. Vše domluvil dopředu Adrspach s majitelem firmy a jak jsem pak z webu firmy zjistit že jsou k návštěvníkům obecně velmi vstřícní. První věc které mě už při příchodu zarazila že je kolem dílny stojí vyřazené či odložené stroje a různé rezavé bedny, z mého pohledu trochu binec. Nevím proč jsem si myslel že musí mít Angličané všechno srovnané jako Němci
. Jak se později ukázalo, jsou to pohodáři. Po příchodu na dílnu mě do nosu praštila krásná vůně strojařiny. Směs pachů mazacích olejů, chladících emulzí z broušení okořeněná vůněmi z kalících pecí a popouštěcích lázní. Prosté krásná nezaměnitelná vůně kovu jak má být. Hned jsem se přenesl v čase a byl jsem zase doma. 
Náš průvodce začal prohlídku předvedením lisu na kterém se vykovává základní tvar dláta. Firma nakupuje několik základních profilů - polotvarů. V první peci se polotovar nahřeje a provede se základní vykování tvaru. Pro toto mají vyhotovené různé matrice podle požadovaného profilu dláta. Následuje zušlechťování - ohřev ve druhé peci a řízený pokles teploty v další. Poté je provedeno měření tvrdosti. Následuje broušení vnějších tvarů v brusírně.
Pro příchodu do brusírny vzala moje představa o CNC bruskách za své. Přivítal nás dobře rostený brusič který zasel k brusnému kolu jako před sto lety. Během pár minut vybrousil v ruce vnější tvar dutého dláta se stejnou tloušťkou stěny! Jediná pomůcka byl kousek dřeva kterým přitlačoval dláto ke kotouči aby si nespálil prsty. Když se Adrspach zeptal na to jaký používají brusný kotouč, tak pravil že Rakouský, syntetický. Na otázku proč, ukázal vzhůru na strop. Ve stropě byla díra , tak 30 x 30 cm. K díře připojil příběh o tom jak se mu kotouč který má obvodovou rychlost 40 m/s rozletěl, část kotouče je srazila ze sedátka a kus opustil dílnu stropem. Měl prý jenom dva malé škrábance v obličeji ale jinak v pohodě. No nevím, když jsem viděl ten veliký kotouč (viz. foto) a tu díru.
Od té doby už Sheffieldské kotouče nepoužívají. Kotouče jsou ze zpod smáčeny vodou která se po ukončení broušení (na konci směny) vypustí a kotouče zůstávají pak v suchu. Jak nás upozornili, toto je zvláště důležité protože tyto kotouče mají vysokou nasákavost.Následuje vybroušení finálního ostří, to jsem ale neviděli protože zaměstnanci co to dělají měli dovolenou. Další krok je ještě jednou provedena kontrola kontrola tvrdosti aby se ověřilo zda nedošlo broušením k popuštění. Takto dokončené dlátko putuje do krabice a čeká na svého zákazníka. Podle něj se pak provede konečný popis vyjiskřením a naražení požadované rukojeti (různé druhy dřeva a tvary). Před naražením se ještě provede kontrola přímosti dláta a provede se jeho případné rovnání.
Byl to krásný zážitek zakončený tím že jsem si zakoupil své první pořádné dláta do začátku. Jak už to chodí, dnes už lituji že jsem si nekoupil ještě tohle a tamto. Dozvěděl jsem se spoustu nových věcí, v duchu cestoval časem do svých strojařských let. V hlavě se mi honí ještě spousta otázek na které jsem se v návalu dojmů se zapoměl zeptal, tak snad příště. Lidé jsou tam velmi příjemní a ne chladní jak se o nich traduje, alespoň ti co jsem tam měl možnost poznat.
Více o Ashley Iles (Edge Tools) Ltd: http://www.ashleyiles.turningtools.co.uk/index.html
Přikládám pár fotek z broušení.
Díky Adrspachu, bylo to moc prima, ještě teď cítím jak to tam vonělo!
