Za vlády britské královny Viktorie se mezi džentlmeny rozmohla móda mohutných knírů.
Takovéto kníry vyžadovaly pečlivou údržbu, která spočíval v pravidelném zastřihávání do požadovaného tvaru, především však v jeho pečlivém voskování.
Na vous se nanášel vosk, který následně po vytvarování pomáhal kníru držet požadovaný tvar.
A zde se nacházel kámen úrazu.
Při konzumaci horké kávy či čaje docházelo vlivem horké páry stoupající ze šálku s pochutinou k tání vosku, který tál a nejen, že kapal do šálku, ale především už nebyl schopen držet požadovaný tvar kníru.
Dalším problémem při pití kávy a čaje bylo jejich barvení kníru.
Konečně se roku 1830, díky jistému inovativnímu Angličanovi jménem Harvey Adams, podařilo najít řešení tohoto problému.
Jednalo se o jeho vynález šálku s chráničem kníru.
Nový vynález doznal mezi majiteli knírů značné obliby a velice rychle se rozšířil po Evropě.
Brzy tento hrneček vyráběl nejen kdejaký hrnčíř, ale také slavné keramičky jako například Míšeň, Royal Crown Derby, Imari, Royal Bayreuth, Limoges a další
Každý z těchto výrobců si vytvořil vlastní verzi této ryze mužské propriety a v dnešní době jsou tyto varianty předmětem sběratelské vášně některých nadšenců.
Brzy se takovýto šálek objevil i v Americe.
Podobně jako např. břitvy zn. Wade & Butcher byly šálky většinou dováženy z Anglie a to ze stejných důvodů – kvůli popularitě anglických keramiček a výrobců břitev.
Z tohoto důvodu je dnes velmi těžké nalézt viktoriánský knírový šálek, který by byl vyroben v některé z amerických keramiček.
Po roce 1920 se začíná mohutný knír z mužské tváře pomalu vytrácet a spolu s ním i tento kouzelný doplněk mužského stolování.
