Fórum Břitva CZ & SK

Pánové, zpět k tématu, chtěl jsem založit vlákno k diskusi nad kvalitou materiálů a zpracování u výrobců těch nej břitev SOUČASNOSTI. Staré břitvy jsou krásné a určitě spousta z nich neméně kvalitně vyrobené, ale u nich se nemusíme dozvědět víc k postupům. Pro ně můžeme vytvořit jiné vlákno třeba "Top břitvy historie", ale ať je oddělené.
Jinak k té kvalitě, každý krok výroby je nějaký, má svá specifika, dá se udělat tak i tak a právě k diskusi nad tímto tématem jsem založil toto vlákno. Například kování. Nejsem v tom ani laik, ale rád se poučím, v mezích chápání laiků. Určitě je rozdíl mezi "kováním" či spíše lisováním bucharem, jak je tomu na videu z výroby DOVO na youtube, a mezi klasickým ručním kováním, pokud se tedy hodí k výrobě tak jemného nástroje.
Tudíž jako nezasvěcený dávám námět k diskusi a rád se něčemu přiučím
Díky
Libor

Libore, co se tyka kvality britev jednotlivych vyrobcu, o tom tu hovorili jiz jini. Co se tyka kvality vzhledem k pouzivanym postupum, zde si troufnu tvrdit, ze jde zejmena o nasledujici: -vyber oceli (definuje zrno po zakaleni a pripadnem popusteni),
-dodrzeni casu a teplot pri tepelnem zpracovani (definuje vyslednou tvrdost a zrno a pripadne vnitrni pnuti (i dalsi parametry, ale ty pro nas nejsou dulezite)),
-mezioperacni a/nebo koncova kontrola (zakaznikovi se nedostane do ruky pripadny zmetek),
-kvalita ostreni (to je o zakaznickem komfortu a o tom, ze dostane vyrobek pouzitelny po koupi a ne polotovar typu dodelej si doma),
-vyber materialu strenek (nikdo nechce celuloidove nebo spatne udrzovatelne strenky),
-ergonomie (to je spis o navrhu tvaru - tedy o designu),
-kvalita a typ snytovani (nechceme samo se zavirajici nebo krive se zavirajici britvy nebo osklive nytky) a
-zaruka.

Neuvazuji veci typu sortiment (na kazdy vyrobce dela napriklad 3/8 nebo 2/8 britvy apod.), protoze to je vec potreby a vkusu kazdeho soudruha.

Naopak si myslim, ze prave zrovna to, zda je britva kovana nebo pouze vybrusovana, nema moc velky vliv (s predpokladem, ze je vse udelano tak, jak ma) - o tom lze vest spoustu nekonecnych polemik, ale z pohledu strojare v tom neni rozdil, ktery by byl znatelny pri holeni nebo udrzbe. U britvy je dulezita zejmena tvrdost a ta je dana nejvice vyse popsanymi parametry, naopak neni dulezita houzevnatost, protoze se britvou nereze do materialu, ani se ji nepaci nebo s ni clovek nehaze. Pomineme i to, ze kazda ocel dodavana jako polotovar, ktera neni odlevana je tvarena pri valcovani a tudiz ma jisty smer vlaken materialu. Dale je dulezita retence ostri (nechceme ji ostrit po kazdem holeni). To se tyka cepele - ani na jednu z techto veci nema zpusob dosazeni tvaru cepele vliv. To, zda se tvari pred brousenim je v dnesni dobe dano zejmena ekonomikou vyroby a usporou materialu.

Rozdíl mezi kovanou či vybroušenou břitvou je mizivý. Spíš je o otázka marketingu a financí.

Dovolím si nesouhlasit.
U starých břitev, např. shefildek, jejíchž tělo bylo hutněno kováním a následně ostří formováno vyražením do formy nepozoruji prakticky žádné, v nepříznivých podmínkách, "rychlé" rezivění, což přisuzuji právě nahutněním materiálu.
Moderní břitvy, jejichž ostří bývá vybrušováno z pásoviny tuto odolnost nevykazují.
Tento materiál je takový "řídký" a lišku chytnou už jen krátkodobou expozicí vlhkosti.

Víc bych věřil těm starším břitvám. U WB - sheffield nevidím žádnou změnu, tzv. šedivění, která rychle pokračuje v rezivění.
U břitvy Gold Dollar naopak musím hlídat tu změnu a jak se ukáže ta šedá šmouha - povlak, hned čistit a pucovat hadříkem s tou zelenou pastou na kovy. A to je mažu Ballistolem vždycky. Radši hned po holení. Obě tyto břitvy střídám pravidelně, takže můžu porovnat...

Současné břitvy mi přijdou, jako by byly šité horkou jehlou - na oko nádhera slibující funkčnost a skutek "utek" Poslední 2 měsíce si hraji se starou solingenkou, kterou jsem zachránil ze spárů necitlivého bazarníka, a prokládám to leštěním klasické GD66.... na kterou když jsem 14 dní nesáhnul, chytla lišku, a to jsme měli v obýváku 28°C!!!!
Jinak po zkušenosti s jednou Dovo před pěti lety, se mé břitvy dají od té doby žďímat - na oleji nešetřím

Radgost píše:Moderní břitvy, jejichž ostří bývá vybrušováno z pásoviny tuto odolnost nevykazují.

Existují v dnešní době nějaké světlé, snad už raritní výjimky, výrobci, kteří nelisují břitvy, ale poctivě kovají nebo aspoň nějakým způsobem zhutňují materiál? Taky jsem si, i když těžký laik, myslel, že pokud se břitva uková, tak i na tak jemném ostří to nějaký vliv mít musí.

Nerozumíme si, nepochybuji o kvalitě kovaných starých břitev, ale pokud se bavíme o současných? Pochybuji, že by se někdo zabýval kováním,
pokud neuvažujeme o zápustkovém kování. Materiály již dávno nejsou to co se tváří.

Já bych rezivění nových a starých břitev neporovnával, protože pravděpodobně nepůjde o stejný materiál. Byť bude nová i stará břitva např. ze silver steel tak to nebudou identické ocele, jako nejsou ani žádné dvě várky dnešních výrobců. Další věc je tepelné zpracování, které má určitě větší vliv na korozi než to jestli někdo břitvu vykove. A taky se zápustkově kove už hodně dlouho a já si myslím, že valná většina břitev z 20 století je vykovaná zápustkově.

Celý problém bude v materiálu. Nikdy nebude materiál identický, je to jako kdyby ocel byla jako ulice, záleží kde půjdeme, vpravo po chodníku,
vlevo, uprostřed? Protože se všude šetří, tak je zakoupeno třeba 20 tun rádoby stejného materiálu z dalekých zemí a už jdeme po letištní ploše.
A zápustkové kovaní, to je raz, dva, tři a je hotovo, to to nezachrání.