To musela být nádhera - tolik drahého kamení pohromadě, to je síla.
A to ještě co je v regálech...
Blahopřeji k báječným zážitkům.
Setkani kameniku na pamatku Henka Bose
Re: Setkani kameniku na pamatku Henka Bosse
Kam se dříve podívat a kam dříve šáhnout a který dříve pohladit ???
To musela být nádhera - tolik drahého kamení pohromadě, to je síla.
A to ještě co je v regálech...
Blahopřeji k báječným zážitkům.
To musela být nádhera - tolik drahého kamení pohromadě, to je síla.
A to ještě co je v regálech...
Blahopřeji k báječným zážitkům.
Břitva je jako život - dokud máš pevnou ruku, nemusíš mít obavy.
Re: Setkani kameniku na pamatku Henka Bosse
Omlouvam se vsem kolegum, kterym jsem zmastil jmena a niky. Holt asi dobrej udavac nikdy nebudu.
Re: Setkani kameniku na pamatku Henka Bose
Jak již Adrspach nastínil, zúčastnili jsme se setkání kameníků na památku Henka Bose. Setkání se konalo od soboty 3.10.2015 do neděle 4.10.2015 v provozovně belgické společnosti Ardennes Coticule (dále jen AC), která v současné době komerčně těží coticule a propaguje ho po celém světě. Z ČR jsme vyrazili již v pátek ráno ve složení Radyx, Mons a já. Večer jsme dorazili do hotelu Le Val d'hebron v Hébronvalu, kde nás uvítal vlastník společnosti Ardennes Coticule Maurice Celis a organizátor setkání Peter Buhlmann. Oba se k nám chovali velice přátelsky a Maurice nás pozval na večeři. Seděli jsme u stolu, kde hned napravo byl velký coticule kámen a za námi řez vrstvou bílého a modrého coticule. Jak nám později řekl Peter, hotel patří bývalému horníkovi z coticule dolů, který nás i osobně obsluhoval. Nedalo se ho však na nic zeptat protože neuměl anglicky, veškerý personál hotelu na nás mluvil francouzsky a posunkově. 
Naposledy upravil(a) ater dne 04 lis 2015, 23:16, celkem upraveno 1 x.
Re: Setkani kameniku na pamatku Henka Bose
Druhý den ráno u snídaně se objevil Adrspach, který dorazil z UK. S ním a s Peterem jsme odjeli do provozovny Ardennes Coticule (AC) v asi 3km vzdáleném Petit Sart. Provoz společnosti je kamenný barák typický pro tuto oblast. Před provozovnou stojí dva coticule památníky, ke kterým jsem později chodil kouřit. To že tam bylo coticule na každém kroku dávalo tušit, že mělo v minulosti pro tento region velký význam, možná zásadní.
V provozovně nás uvítal Maurice, představil nám geologa společnosti André Leusuisse, postupně se dostavilo dalších 7 účastníků setkání a mohly začít přednášky o kamenech. První na řadě byl Peter, který nejprve oficiálně zahájil setkání a vysvětlil nám, že udělat setkání na památku Henka Bose byl nápad Adrspacha, ale že se organizace ujal on, protože se zná s Mauricem a již v Ardenách byl. Adrspachova myšlenka byla seznámit lidi, které poznal Henk během svého bádání ohledně brusných kamenů a přitom se tito lidi se neznají i když je spojuje to samé - zájem o brusné přírodní kameny.
Přednáška o německých brusných kamenec v podání Petera mi velice rozšířila obzory. Do této doby pro mě totiž existovaly pouze německé přírodní kameny známe jako Escher nebo durýňák a méně známý Schwedentein.
Ani Peter nemohl v přednášce pominout význam firmy Escher a tak se hodně věnoval její historii. Mimo jiné vysvětlil, že durýnské kameny jsou sedimenty ze svrchního Devonu objevené kolem Steinachu v oblasti Thuringia v 19. století. Existuje tam cca 250 vrstev různých barev kamene od bílé přes červenou až po černou. Na brusné kameny se hodilo jen pár vrstev. Z geologického označení barvy vrstvy je i odvozen název druhu Escher kamenů, jako je Y/G (žluto - zelený) atd. Dále Peter vysvětlil, že až do první světové války vlastníci dolů nesměli ze zákona prodávat brusné kameny a tak vytěžený materiál prodávali zpracovatelům a velkoobchodníkům jako byla společnost J.G. Escher. Zpracovatel kamenů je roztřídil, nařezal a prodal koncovým prodejcům (mimo jiné je to stejný scénář, který do začátku 20. století fungoval v Japonsku).
Po konci 1. světové války zákon omezující těžaře kamenů pozbyl platnosti a tak začali prodávat brusné kameny sami bez prostředníků, žádný z prodejců ale nedosáhl takového věhlasu jako firma Escher. Bylo to i tím, že neměli kontakty do USA, kam firma Escher hodně vyvážela. Pro společnost Escher, byl trend přímého prodeje negativní, cena surových vytěžených kamenů vzrostla a tak společnost začala v oblasti Thuringia a Frankonia hledat vlastní zdroje. A našla metamorfované sedimenty z doby Ordoviku (tj. starší sedimenty), které pak společnost Escher těžila a prodávala, ale už nejsou moc známé, protože jejich vývoz do USA přerušil vzestup fašismu v Německu. Peter nazýval tyto kameny jako pravé Escher kameny. Malý kámen tohoto druhu pak věnoval Radyxovi, který jej jistě vezme na nějaký sraz. Co jsem ho měl možnost zkusit byl hodně tvrdý a jemný, připomínal mi trochu CFko. Peter o něm tvrdil, že je to zbytek ze staré dílny firmy Escher.
Dále už se Peter věnoval méně známým kamenům, které jsou geologicky také z doby Ordoviku a není o nich moc informací. Jde o Schwedentein, Frankonian, Hiftenberger Hirschornschalen a hodně zapomenutý Saxonian oilstone (Sächsischer Oelstein). Většina kamenů z Ordoviku je starších než durýňáci a těžila se od 10 století dál. Saxonian olejový kámen se používal již před naším letopočtem. Mě hodně zaujal Hirschornschalen, který na své zadní straně má charakteristickou kresbu připomínající jelení paroží a to nejen tvarem, ale i červenou barvou (zvlněná vrstva oxidu železitého). Peter mi po přednášce říkal, že jsou to extrémně tvrdé kameny, tvrdší než např. LI. Také jsem si měl možnost osahat velký strakatý Schwedentein, o kterém jsem si myslel, že je jemný. Peter mě vyvedl z omylu a říkal, že jsou to hrubší kameny než durýňáci. Pak jsem mu říkal, že se mi jeví kameny z Ordoviku jako dost pomalé, on vzal malého pravého Eschera a udělal na velkém Frankonian kamenu kaši, která broušení tak 20x urychlila, kaše po zhruba 20ti tazích břitvou výrazně zčernala.
Kdo má zájem o další informace o brusných kamenech z Německa může si přečíst v AJ následující Peterovi články a příspěvky na SRP, které jsou lepší než to co mi uvízlo v paměti:
V provozovně nás uvítal Maurice, představil nám geologa společnosti André Leusuisse, postupně se dostavilo dalších 7 účastníků setkání a mohly začít přednášky o kamenech. První na řadě byl Peter, který nejprve oficiálně zahájil setkání a vysvětlil nám, že udělat setkání na památku Henka Bose byl nápad Adrspacha, ale že se organizace ujal on, protože se zná s Mauricem a již v Ardenách byl. Adrspachova myšlenka byla seznámit lidi, které poznal Henk během svého bádání ohledně brusných kamenů a přitom se tito lidi se neznají i když je spojuje to samé - zájem o brusné přírodní kameny.
Přednáška o německých brusných kamenec v podání Petera mi velice rozšířila obzory. Do této doby pro mě totiž existovaly pouze německé přírodní kameny známe jako Escher nebo durýňák a méně známý Schwedentein.
Ani Peter nemohl v přednášce pominout význam firmy Escher a tak se hodně věnoval její historii. Mimo jiné vysvětlil, že durýnské kameny jsou sedimenty ze svrchního Devonu objevené kolem Steinachu v oblasti Thuringia v 19. století. Existuje tam cca 250 vrstev různých barev kamene od bílé přes červenou až po černou. Na brusné kameny se hodilo jen pár vrstev. Z geologického označení barvy vrstvy je i odvozen název druhu Escher kamenů, jako je Y/G (žluto - zelený) atd. Dále Peter vysvětlil, že až do první světové války vlastníci dolů nesměli ze zákona prodávat brusné kameny a tak vytěžený materiál prodávali zpracovatelům a velkoobchodníkům jako byla společnost J.G. Escher. Zpracovatel kamenů je roztřídil, nařezal a prodal koncovým prodejcům (mimo jiné je to stejný scénář, který do začátku 20. století fungoval v Japonsku).
Po konci 1. světové války zákon omezující těžaře kamenů pozbyl platnosti a tak začali prodávat brusné kameny sami bez prostředníků, žádný z prodejců ale nedosáhl takového věhlasu jako firma Escher. Bylo to i tím, že neměli kontakty do USA, kam firma Escher hodně vyvážela. Pro společnost Escher, byl trend přímého prodeje negativní, cena surových vytěžených kamenů vzrostla a tak společnost začala v oblasti Thuringia a Frankonia hledat vlastní zdroje. A našla metamorfované sedimenty z doby Ordoviku (tj. starší sedimenty), které pak společnost Escher těžila a prodávala, ale už nejsou moc známé, protože jejich vývoz do USA přerušil vzestup fašismu v Německu. Peter nazýval tyto kameny jako pravé Escher kameny.
Malý kámen tohoto druhu pak věnoval Radyxovi, který jej jistě vezme na nějaký sraz. Co jsem ho měl možnost zkusit byl hodně tvrdý a jemný, připomínal mi trochu CFko. Peter o něm tvrdil, že je to zbytek ze staré dílny firmy Escher. Dále už se Peter věnoval méně známým kamenům, které jsou geologicky také z doby Ordoviku a není o nich moc informací. Jde o Schwedentein, Frankonian, Hiftenberger Hirschornschalen a hodně zapomenutý Saxonian oilstone (Sächsischer Oelstein). Většina kamenů z Ordoviku je starších než durýňáci a těžila se od 10 století dál. Saxonian olejový kámen se používal již před naším letopočtem. Mě hodně zaujal Hirschornschalen, který na své zadní straně má charakteristickou kresbu připomínající jelení paroží a to nejen tvarem, ale i červenou barvou (zvlněná vrstva oxidu železitého). Peter mi po přednášce říkal, že jsou to extrémně tvrdé kameny, tvrdší než např. LI. Také jsem si měl možnost osahat velký strakatý Schwedentein, o kterém jsem si myslel, že je jemný. Peter mě vyvedl z omylu a říkal, že jsou to hrubší kameny než durýňáci. Pak jsem mu říkal, že se mi jeví kameny z Ordoviku jako dost pomalé, on vzal malého pravého Eschera a udělal na velkém Frankonian kamenu kaši, která broušení tak 20x urychlila, kaše po zhruba 20ti tazích břitvou výrazně zčernala.
Kdo má zájem o další informace o brusných kamenech z Německa může si přečíst v AJ následující Peterovi články a příspěvky na SRP, které jsou lepší než to co mi uvízlo v paměti:
- Historie společnosti J.G. Escher - http://strazors.com/uploads/images/articles/escher.pdf
- Schwedentein - http://straightrazorplace.com/hones/121 ... hones.html
- Frankonian - http://straightrazorplace.com/hones/109 ... ost1325110
- Kameny z Ordoviku - pravé Escher kameny a Sächsischer Oelstein - http://straightrazorplace.com/hones/106 ... uarry.html
- Hiftenberger Hirschornschalen - http://straightrazorplace.com/hones/101 ... xperts.htm
Naposledy upravil(a) ater dne 04 lis 2015, 23:16, celkem upraveno 1 x.
Re: Setkani kameniku na pamatku Henka Bose
V krátké přestávce po přednášce o německých kamenech nám André pomáhal určit naše coticule kameny. Zajímavé je, že vrstvu kamene určují vždy pohledem na bok kamene a toho jak vypadá přechod mezí bílou a modrou vrstvou. Mají i nákresy jak jednotlivé vrstvy z boku vypadají. Dále nám André ukázal geologické vzorky, které v této oblastí sbírá. A já si ještě prohlížel výstavu kamenů ve vstupním vestibulu provozu společnosti AC. Kde byly vybrány zajímavé vrstvy a barevné variace, mimo jiné byly kameny tužkou popsané a tak se na nich lze učit poznávat typy vrstev. Kameny byly doplněné o staré nástroje používané při těžbě. Rozplýval jsem se i nad regály s kameny ze stávající produkce ve skladu společnosti.
Druhou polovinu dopoledne přednášel Radyx o přírodních brusných kamenech z ČR, hlavně tedy o Kulmské břidlici a Valašském pískovci, ze kterého ke konci rozdal všem účastníkům malé brousky na kosu.
Obsah přednášky byl pro nečeské kolegy očividně zajímavý, už jen proto, že o českých kamenech moc nevěděli a bylo vidět, že by rádi nějaké kameny z ČR vlastnili. Obsah přednášky lépe než já vystihují následující skvělé Radyxovi články:
Druhou polovinu dopoledne přednášel Radyx o přírodních brusných kamenech z ČR, hlavně tedy o Kulmské břidlici a Valašském pískovci, ze kterého ke konci rozdal všem účastníkům malé brousky na kosu.
Obsah přednášky byl pro nečeské kolegy očividně zajímavý, už jen proto, že o českých kamenech moc nevěděli a bylo vidět, že by rádi nějaké kameny z ČR vlastnili. Obsah přednášky lépe než já vystihují následující skvělé Radyxovi články:
- Valašský pískovec - http://britva.cz/files/file/Valassky_pi ... 1_-_CZ.pdf
- Kulmská břidlice - http://britva.cz/brusne_kameny_z_kulmske_bridlice.html
Re: Setkani kameniku na pamatku Henka Bose
Po obědě nás Maurice provedl provozovnou Ardennes Coticule, kde z natěženého surového kamene řežou brusné kameny. Začali jsme na skládce surového materiálu za domem AC. Zde byly na paletách obrovské kusy coticule, které natěží v povrchovém lomu těžkou technikou a náklaďácích si je přivezou.
Velké kusy kamene nahrubo nařežou na velké pile, a pokud jsou moc tlusté tak je před tím navrtají a rozlámou.
Následně jsou menší kusy nařezány na menších kotoučových a vodou chlazených pilách a poté jsou nalepeny na břidlici z Brazílie epoxydovým lepidlem. Brazilská břidlice je podle Maurice lepší, protože je dostatečně pevná, při řezání se neštípe a asi bude i levná (moje domněnka). Říkal, že shání nějakou jejich místní břidlici, kterou by používal. Epoxydové lepidlo je po vytvrdnutí extrémně pevné a co říkal André tak by nemělo ovlivňovat broušení. Také některé ne moc soudržné coticule namáčejí celé do epoxydového lepidla, aby ho zpevnili, pozná se podle toho, že je tmavší.
Po zaschnutí lepidla jsou jednotlivé kameny z desky vyřezány (na malých kotoučových pilách) a srovnány na lapovacím stroji, kde používají kotouče z brusného papíru o hrubosti myslím FEPA 40. Chtějí ale začít používat i něco jemnějšího (mam pocit, že 180). Aktuálně totiž brusný kámen jak ho dokončí, potřebuje ještě vyhladit, protože je hodně hrubý, povrch obsahuje hluboké rýhy po rovnání. Na břitvy je v takovém stavu nepoužitelný.
Velké kusy kamene nahrubo nařežou na velké pile, a pokud jsou moc tlusté tak je před tím navrtají a rozlámou.
Následně jsou menší kusy nařezány na menších kotoučových a vodou chlazených pilách a poté jsou nalepeny na břidlici z Brazílie epoxydovým lepidlem. Brazilská břidlice je podle Maurice lepší, protože je dostatečně pevná, při řezání se neštípe a asi bude i levná (moje domněnka). Říkal, že shání nějakou jejich místní břidlici, kterou by používal. Epoxydové lepidlo je po vytvrdnutí extrémně pevné a co říkal André tak by nemělo ovlivňovat broušení. Také některé ne moc soudržné coticule namáčejí celé do epoxydového lepidla, aby ho zpevnili, pozná se podle toho, že je tmavší.
Po zaschnutí lepidla jsou jednotlivé kameny z desky vyřezány (na malých kotoučových pilách) a srovnány na lapovacím stroji, kde používají kotouče z brusného papíru o hrubosti myslím FEPA 40. Chtějí ale začít používat i něco jemnějšího (mam pocit, že 180). Aktuálně totiž brusný kámen jak ho dokončí, potřebuje ještě vyhladit, protože je hodně hrubý, povrch obsahuje hluboké rýhy po rovnání. Na břitvy je v takovém stavu nepoužitelný.
Re: Setkani kameniku na pamatku Henka Bose
Po prohlídce provozu jsme odjeli do blízkého povrchového lomu coticule Ol' Preu (je poblíž Tier d'ol Preu), kde je aktuálně těžena většina současné produkce coticule a vyskytuje se tu 13 vrstev bílého coticule. V lomu klasicky dělají odstřely a následně bagry a nakladači těží horninu. Velkou část do modra až červena zbarveného kamene prodávají na výrobu pálených cihel, kde se používá jako barvivo. V lomu byly krásně vidět obrovské vrstvy žlutého coticule, všude po zemi se válely menší i velké kusy coticule. Bilo i vidět, že nejsou vrstvy rovné, ale různě se kroutí. Na hotových brusných kamenech vrstva coticule je skoro rovná a dává to zavádějící dojem, že i žíly coticule jsou rovné a to moc nejsou, nejvíce zvlněná nebo zakřivená místa vrstev jsou jen nepoužitelná na výrobu brusných kamenů a tak se k většině břitevníků nedostanou. Z počátku jsme měli ostych kameny sbírat, dokud se nerozjel Adrspach s Radyxem. Já slyšel, že si můžeme brát cokoli jen od Radyxe. A podle toho jak se tvářil André jsem i pochopil, že nesebereme nic extra cenného. André ochotně i pomáhal jak je vidět na následující fotce, kde nám ukazuje na sebraném vzorku toxické inkluze křemene. Křemenné inkluze jsou vidět jako bílé až mírně namodralé vrstvy a „oka“ ze strany kamene tj. napříč vrstvami.
Po projití celého lomu jsme se auty přesunuly do druhé lokality, kterou vlastní Ardenes Coticule a to do Regné. Jestli jsem to správně pochopil není z této lokality zatím těženo. Dříve se tu těžilo pod povrchem, viděli jsme min. 2 již nepoužívané štoly. Maurice jakožto důlní inženýr zde plánuje znovu těžit a tak tu dělají sondážní vrty, čímž zjišťují, jaké jsou tu vrstvy hornin. Na jedné z fotografií níže jsou vidět hromádky hornin vysypaných po metru z vrtu. Barvy horniny jdou od modré (asi BBW) až po červenou (nejspíš Rouge Du Salm). Cílem společnosti AC je se dostat pod žíly těžené ve starých dolech a to je asi tak 80 metrů pod povrch. Další z vizí Ardennes Coticule je zde někdy v budoucnu postavit hotel s možností prohlídek těžby coticule. Oproti lomu u Tier d'ol Preu jsem zde viděl některé coticule zbarvené do růžova a místy hodně vínově zbarveného kameny (Rouge Du Salm). Úsměvný zde byl pohled na značně špinavého Adrspacha, který pod dohledem Radyxe páčil z bahna velkou desku coticule a mě přišel, že se tu cítí jak prase v žitě. Nutno ale dodat, že pokud někdo viděl zajímavý kámen tak to byl právě Adrspach.
André ochotně i pomáhal jak je vidět na následující fotce, kde nám ukazuje na sebraném vzorku toxické inkluze křemene. Křemenné inkluze jsou vidět jako bílé až mírně namodralé vrstvy a „oka“ ze strany kamene tj. napříč vrstvami.Po projití celého lomu jsme se auty přesunuly do druhé lokality, kterou vlastní Ardenes Coticule a to do Regné. Jestli jsem to správně pochopil není z této lokality zatím těženo. Dříve se tu těžilo pod povrchem, viděli jsme min. 2 již nepoužívané štoly. Maurice jakožto důlní inženýr zde plánuje znovu těžit a tak tu dělají sondážní vrty, čímž zjišťují, jaké jsou tu vrstvy hornin. Na jedné z fotografií níže jsou vidět hromádky hornin vysypaných po metru z vrtu. Barvy horniny jdou od modré (asi BBW) až po červenou (nejspíš Rouge Du Salm). Cílem společnosti AC je se dostat pod žíly těžené ve starých dolech a to je asi tak 80 metrů pod povrch. Další z vizí Ardennes Coticule je zde někdy v budoucnu postavit hotel s možností prohlídek těžby coticule. Oproti lomu u Tier d'ol Preu jsem zde viděl některé coticule zbarvené do růžova a místy hodně vínově zbarveného kameny (Rouge Du Salm). Úsměvný zde byl pohled na značně špinavého Adrspacha, který pod dohledem Radyxe páčil z bahna velkou desku coticule a mě přišel, že se tu cítí jak prase v žitě.
Nutno ale dodat, že pokud někdo viděl zajímavý kámen tak to byl právě Adrspach.Re: Setkani kameniku na pamatku Henka Bose
Po naložení všech ukořistěných kamenů a zašpinění celého kufru auta, jsme se vrátili do provozovny AC, kde Peter uspořádal pro všechny účastníky skvělé grilování mezi surovými balvany coticule a částečně na velké pile na řezání kamene.
Nedlouho po jídle jsme se ocitli v kamenných orgiích - Maurice nám ukázal 3 bedny starých coticule, které získal ze starého zavřeného skladu někdy kolem roku 1930, a všechna byla na prodej, stačilo si "pouze" vybrat. Takticky jsme u toho byli jen my 4 z Čech. Odhadem šlo asi tak o 50 většinou přírodních coticule od velikosti 250x60 až po 150x50 a z různých vrstev. Po prohrabání beden jsme zhruba 6 z nich důkladně testovali až někdy do 21 hod. Nakonec jsem si koupil kámen, co mi padl první do oka (fotky kamene). Ale nebýt finančně limitován vybral bych si další. V zápalu testování mě ani nenapadlo kameny vyfotit. :-/
Druhý den tj. neděle již nebyl tolik organizovaný. V první části dopoledne měl André přednášku o coticule a dále již byl volný program a to nás Maurice a André nechali volně pohybovat po provozovně AC jako kdyby nás znali dlouho, na mě to působilo hodně přátelsky.
André se ve své přednášce relativně krátce věnoval coticule jakožto hornině. Vysvětlil, že hlavní abrazivní složka tohoto kamene je granát (spessartin), který vznikl při metamorfóze usazených jílů. Bohužel se moc nevěnoval tomu, jaké vrstvy mají v jejich těžebních lokalitách a jak jednotlivé vrstvy poznat. Dále jsme se dozvěděli o historii těžby coticule a historii společnosti AC. Maurice, André a další 3 společníci koupili to, co zůstalo po rodině Burtonových, kteří v této oblasti dříve patřili mezi významné producenty brusných kamenů. Přes těžké začátky vybudovali prosperující společnost a hodně se zasloužili o oživení věhlasu coticule po světě. Jako perličku André uvedl příhodu, kdy objevili 25cm tlustou žílu coticule a poté co z ní nařezaly brusné kameny, prodali je do Německa, přišla stížnost, že kameny vůbec nebrousí. A tak zjistili, že ne veškeré coticule brousí. Nakonec André zhodnotil jejich aktuální produkci coticule jako středně kvalitní až kvalitnější.
Další informace o coticule jsou k nalezení na následujících odkazech:
Já byl hodně zvědavý i na německé kameny ze sbírky Petera, tak jsme využili jedinečné příležitosti a s Monsem je letmo všechny zkusili a musím říct, že jich je hodně neprávem zastíněno durýňáky (Eschery). K vidění toho bylo samozřejmě mnohem víc, např. Kees z Holandska předváděl, jak mu fungují látkové (linen) řemeny, neměl jsem bohužel už moc prostor z toho o moc víc pochytit. Vasilis zde měl řecké kameny, Ge Bos (Henkova žena) přinesla kufřík, kde byly popsané coticule kameny ze všech vrstev, ...
Nedlouho po jídle jsme se ocitli v kamenných orgiích - Maurice nám ukázal 3 bedny starých coticule, které získal ze starého zavřeného skladu někdy kolem roku 1930, a všechna byla na prodej, stačilo si "pouze" vybrat. Takticky jsme u toho byli jen my 4 z Čech.
Odhadem šlo asi tak o 50 většinou přírodních coticule od velikosti 250x60 až po 150x50 a z různých vrstev. Po prohrabání beden jsme zhruba 6 z nich důkladně testovali až někdy do 21 hod. Nakonec jsem si koupil kámen, co mi padl první do oka (fotky kamene). Ale nebýt finančně limitován vybral bych si další. V zápalu testování mě ani nenapadlo kameny vyfotit. :-/Druhý den tj. neděle již nebyl tolik organizovaný. V první části dopoledne měl André přednášku o coticule a dále již byl volný program a to nás Maurice a André nechali volně pohybovat po provozovně AC jako kdyby nás znali dlouho, na mě to působilo hodně přátelsky.
André se ve své přednášce relativně krátce věnoval coticule jakožto hornině. Vysvětlil, že hlavní abrazivní složka tohoto kamene je granát (spessartin), který vznikl při metamorfóze usazených jílů. Bohužel se moc nevěnoval tomu, jaké vrstvy mají v jejich těžebních lokalitách a jak jednotlivé vrstvy poznat. Dále jsme se dozvěděli o historii těžby coticule a historii společnosti AC. Maurice, André a další 3 společníci koupili to, co zůstalo po rodině Burtonových, kteří v této oblasti dříve patřili mezi významné producenty brusných kamenů. Přes těžké začátky vybudovali prosperující společnost a hodně se zasloužili o oživení věhlasu coticule po světě. Jako perličku André uvedl příhodu, kdy objevili 25cm tlustou žílu coticule a poté co z ní nařezaly brusné kameny, prodali je do Německa, přišla stížnost, že kameny vůbec nebrousí. A tak zjistili, že ne veškeré coticule brousí. Nakonec André zhodnotil jejich aktuální produkci coticule jako středně kvalitní až kvalitnější.
Další informace o coticule jsou k nalezení na následujících odkazech:
- Historie Ardenese Coticule - http://www.ardennes-coticule.be/en/companys-history
- 4. díl knihy o brusných kamenech Henka Bose, ucelený materiál o coticule a belgických kamenech - http://bosq.home.xs4all.nl/info%2020m/g ... stones.pdf
- Coticule z geologického pohledu v Ardenách - http://www.researchgate.net/publication ... f_coticule
- Youtube kanál Ardennes Coticule, kde jsou 2 videa jak vyrábí kameny - https://www.youtube.com/channel/UClDQOl ... TlDT46mFWw
- Jedno německé video, kde je i přímo Maurice zachycen pří výrobě - https://www.youtube.com/watch?v=9YxfqM5jovE
Já byl hodně zvědavý i na německé kameny ze sbírky Petera, tak jsme využili jedinečné příležitosti a s Monsem je letmo všechny zkusili a musím říct, že jich je hodně neprávem zastíněno durýňáky (Eschery). K vidění toho bylo samozřejmě mnohem víc, např. Kees z Holandska předváděl, jak mu fungují látkové (linen) řemeny, neměl jsem bohužel už moc prostor z toho o moc víc pochytit. Vasilis zde měl řecké kameny, Ge Bos (Henkova žena) přinesla kufřík, kde byly popsané coticule kameny ze všech vrstev, ...
Re: Setkani kameniku na pamatku Henka Bose
Kolem 15 hod se začali vytrácet první účastníci setkání domu, mezi nimi byl i Adrspach. My se rozloučili, poděkovali všem, ale výlet do Arden pro nás ale ještě neskončil. Po cestě domů jsme se zastavili v Musée du Coticule ve vesnici Salm-Château.
Muzeum je v kamenném domě, který v první polovině 20. století sloužil jako provoz na zpracování coticule tj. zde řezali z vytěženého materiálu brusné kameny. V muzeu je hodně materiálu k vidění, včetně geologických map a nákresů složení jednotlivých vrstev coticule, ale bohužel vše je ve francouzštině.
V muzeu jsou i původní nástroje a stroje na zpracování coticule včetně původního transmisního pohonu, vše mají naprázdno pro návštěvníky puštěné. Největší je stroj pro řezání coticule. Lapovací stroj jsem sice vyfotil, ale fotka bohužel nevyšla, snad jí přidá Radyx.
Samozřejmě v muzeu nechybí ani brusné kameny, mají tu i největší coticule brusný kámen který jsem kdy viděl (na poslední fotografii).
Muzeum je v kamenném domě, který v první polovině 20. století sloužil jako provoz na zpracování coticule tj. zde řezali z vytěženého materiálu brusné kameny. V muzeu je hodně materiálu k vidění, včetně geologických map a nákresů složení jednotlivých vrstev coticule, ale bohužel vše je ve francouzštině.
V muzeu jsou i původní nástroje a stroje na zpracování coticule včetně původního transmisního pohonu, vše mají naprázdno pro návštěvníky puštěné. Největší je stroj pro řezání coticule. Lapovací stroj jsem sice vyfotil, ale fotka bohužel nevyšla, snad jí přidá Radyx.
Samozřejmě v muzeu nechybí ani brusné kameny, mají tu i největší coticule brusný kámen který jsem kdy viděl (na poslední fotografii).
Naposledy upravil(a) ater dne 04 lis 2015, 23:17, celkem upraveno 1 x.
Re: Setkani kameniku na pamatku Henka Bose
Po prohlídce muzea jsme chvíli testovali coticule "telefon" poblíž muzea. A opravdu fungoval tak, že třetí osoba neslyšela to, co jsme si přes kameny říkali.
Pak už následovala jen cesta do ČR. Když jsme kolem 2 hod ráno dorazili do Prahy, říká mi Radyx něco ve smyslu "Teď už můžeme zhodnotit coticule ne?" Nejsem si jistý, jestli je to tak snadné. Z kamenů co jsem dosud zkusil (asi tak 20 coticule) si myslím, že coticule je vhodné na broušení břitev, ale chce si to vybrat vhodný kámen, nejde ani tak o hrubost / jemnost, ale spíš o konzistentní chování. Viděl jsem totiž coticule, které v některých částech brousí rychleji než v jiných a i coticule, které nechávají na povrchu škrábance vyjímající se v hodně vyleštěném okolí. Tím ale nechci říct, že neexistují konzistentní coticule kameny, existují a mam takové (i z novější produkce). Další věc co jsem poznal je, že je mezi jednotlivými vrstvami a i kameny z jedné vrstvy rozdíl, někdy hodně dramatický pokud jde o hrubost, jsou rozdíly i v rychlosti broušení a ne vždy hrubší = rychlejší. Také je dost důležité umět pracovat s kaší coticule, která je při finišovaní spíš negativní, byť je kaše hodně naředěná je výsledek o hodně horší než když se brousí na kamenu pod tekoucí vodou a vylámaná brusná zrna jsou kontinuálně odplavována pryč. Mě nejvíc funguje postup kdy z 6k syntetiky (King) jdu na coticule pod vodou bez kaše (postup jsem vzal na SRP). Výsledek je takový, že břitva bez obtažení ochotně zobe vlas. Subjektivně je ale pak pro mě holení ne až tak příjemné jako třeba z CFka nebo japonských kamenů. To ale může být u každého jinak, znám např. lidi co preferují ostří ze syntetiky více než z japonských kamenů a já to mam naopak. Pak je pro mě i docela záhada, že ověřené zdroje (i Henk Bos) uvádí hrubost coticule až do 16k, já zatím neviděl nic lepšího než 10k, třeba jednou takový kámen uvidím / zkusím. Nelze ale také nezmínit, že jde o kameny krásné a byť jsou na poměry v ČR relativně drahé doporučuji každému nějaký zkusit.
Byl to pro mě výjimečný zážitek a tak děkuji všem, co mi umožnili se zúčastnit, především Radyxovi, Adrspachovi, Peterovi a Mauricemu.
Pak už následovala jen cesta do ČR. Když jsme kolem 2 hod ráno dorazili do Prahy, říká mi Radyx něco ve smyslu "Teď už můžeme zhodnotit coticule ne?" Nejsem si jistý, jestli je to tak snadné. Z kamenů co jsem dosud zkusil (asi tak 20 coticule) si myslím, že coticule je vhodné na broušení břitev, ale chce si to vybrat vhodný kámen, nejde ani tak o hrubost / jemnost, ale spíš o konzistentní chování. Viděl jsem totiž coticule, které v některých částech brousí rychleji než v jiných a i coticule, které nechávají na povrchu škrábance vyjímající se v hodně vyleštěném okolí. Tím ale nechci říct, že neexistují konzistentní coticule kameny, existují a mam takové (i z novější produkce). Další věc co jsem poznal je, že je mezi jednotlivými vrstvami a i kameny z jedné vrstvy rozdíl, někdy hodně dramatický pokud jde o hrubost, jsou rozdíly i v rychlosti broušení a ne vždy hrubší = rychlejší. Také je dost důležité umět pracovat s kaší coticule, která je při finišovaní spíš negativní, byť je kaše hodně naředěná je výsledek o hodně horší než když se brousí na kamenu pod tekoucí vodou a vylámaná brusná zrna jsou kontinuálně odplavována pryč. Mě nejvíc funguje postup kdy z 6k syntetiky (King) jdu na coticule pod vodou bez kaše (postup jsem vzal na SRP). Výsledek je takový, že břitva bez obtažení ochotně zobe vlas. Subjektivně je ale pak pro mě holení ne až tak příjemné jako třeba z CFka nebo japonských kamenů. To ale může být u každého jinak, znám např. lidi co preferují ostří ze syntetiky více než z japonských kamenů a já to mam naopak. Pak je pro mě i docela záhada, že ověřené zdroje (i Henk Bos) uvádí hrubost coticule až do 16k, já zatím neviděl nic lepšího než 10k, třeba jednou takový kámen uvidím / zkusím. Nelze ale také nezmínit, že jde o kameny krásné a byť jsou na poměry v ČR relativně drahé doporučuji každému nějaký zkusit.
Byl to pro mě výjimečný zážitek a tak děkuji všem, co mi umožnili se zúčastnit, především Radyxovi, Adrspachovi, Peterovi a Mauricemu.