Fórum Břitva CZ & SK

S tou kvalitou novodobé oceli je to pravda.Důvod?No přece peníze a člověk v prvé řadě.Je to nějaký pátek nazpět co se nechalo celé lidstvo svést na špatnou cestu(a bojím se že již není možností návratu,při čemž konec té cesty se pro člověčenstvo nezadržitelně blíží).Totiž na cestu "konzumu"(kvantita na úkor kvality).Největším producentem oceli je země téměř neomezených možností - Čína,každá firma chce dosáhnout co největších zisků,proč by tedy nakupovala tunu od japonců za 200 tis.,když číňan dělá obdobný materiál za 90?(ne že by neuměli vyrobit kvalitu-je to jen otázkou požadované ceny produktu-v tom jsou velice flexibilní)V zemích bez vlastního průmyslu jako je ta naše pak není větším problémem prosadit jakýkoliv ekonomický nebo jiný záměr.

Osobně si své práce a času cením natolik,že nakupuju jen tam kde jsou mi schopni doložit přesné složení a původ materiálu číslem a složením tavby.Sice to bývá kapku dražší, i když jsme v Česku,takže ne vždy.Kováním se jako takovým materiál zas až tak moc nezhutní-vždycky má tendence se hýbat-koveme li do tenka ostří bude se nám profil stáčet do banánu proti místům tvářeným kladivem.U zápustkového výkovku se to sice nestane,ale přebytečný materiál se přetvoří v tzv.výronek.

Když jsem se pídil po tom, co vede Japonce, že používají v současnosti na kamisori Švédskou ocel,
tak se mi dostalo vysvětlení (dík Atere), že to je proto, že švédský výrobce garantuje kvalitu v čase.
Výrobce nemusí upravovat technologii, prostě koupí a jede v zaběhnutém procesu.
Tak že mají lepší zkušenosti s ocelárnami ze Švédska než s vlastními .
Je tu ještě pohled na vývoj ocelí v čase. Jednotlivé ocelárny v devatenáctém století měli svůj nejlepší materiál, takový co umí vyrobit jenom oni a z toho pak těžili. Suroviny (zdroje surovin), které používali a postupy jsou dnes úplně jinde a tak i dnešní ocel, byť bude mít nakrásně poměr materiálu (legur) laboratorně identický, tak výsledek bude rozdílný.

Jinak odpověď na otázku Top břitvy současnosti bych rozdělil na dvě části.
Je to jako u jiných výrobků, sériová a zakázková výroba.
U sériové výroby tak jako kolegové přede mnou považuji za top Thiers Issard a Wacker, dál už nic.
Co se zakázkových (custom) břitev týká, tak zde to bude širší výběr, Ali´s blade, Livi, Lewis razor a další mnoho dalších. Zde jsou ceny ale úplně jinde, ale břitvy jsou to krásné.

Kování je tváření za tepla, tj. nad teplotou A3 ale pod teplotou rekrystalizační (solidem). Pod A3 jde o tváření za studena, nikoli o kování. Vlastnosti oceli se kováním mění a to dost podstatně! Konkrétně se po sobě posunují dentridy (primární krystaly) mění svůj tvar a v materiálu vytvářejí vlákna která zvyšují soudržnost krystalů. Čím je vyšší je ohřev, tím vyšší má materiál sklon k nárůstu krystalů a dokonalé prokování toto hrubnutí zrna dost eliminuje. Stupeň prokování není podle mého názoru závislý na tom, zda-li se jedná o kování do zápustky či o kování ruční. Zápustka, na kterou se švihne kovacím bucharem nebo lisem, má výhodu ve větší produktivitě, jednom ohřevu, stejné výkovky s vysokou tvarovou přesností...

Ke stárnutí oceli si dovolím poznamenat, že je to hodně složitá věda, stejně tak jako celá metalurgie. Negativní vliv má zejména volný dusík (nikoli nitridy) a mnozí výrobci břitev, podle mého názoru, toto vystárnutí oceli dělají uměle.

Zdravim, kolego Pecadore,
mas pravdu, co se tyka samotneho principu (zjevne na Tobe take Nauka o materialu zanechala stopy , nicmene dovolim si tvrdit, ze v praxi kovani u britev opravdu valny vliv nema.
Proc? Dusledky, ktere popisujes, se totiz projevi spise v jinych aplikacich, nez je britva. Opravdu plati to, ze soucasne materialy (navic extremne narocne na dodrzeni postupu tepelneho zpracovani), se i v zatezovych testech projevily jako inertni vuci tomuto druhu zpracovani (drobne rozdily tam byly, ale spise to byly dusledky v oblasti pevnosti v ohybu, nikoliv ve tvrdosti, o kterou nam jde nejvice - britvou nehazime, ani s ni nic nepacime, ani ji nijak nenamahame, krome pusobeni vousu na ostri - tedy otupeni). V oblasti tvrdosti a retence ostri ma kovani, jak se ukazuje pri testech, vliv pramaly (pripadne vylamovani jemneho britu je opet spise dano slozenim - lze se setkat s ocelemi, ktere jsou pouzity nevhodne a v zasade je nelze spravne nabrousit).
Dnes maji legury dost zasadni vyznam na strukturu materialu i po tepelnem zpracovani (a i proto je potreba venovat tepelnemu zpracovani takovou pozornost).
Velmi mne zaujal take prispevek kolegy Radgosta, ktery se zminoval o korozi - to by docela stalo za prozkoumani - o jake oceli slo, o jake britvy slo, a podobne. Docela bych chapal u starsich uhlikovych oceli, ze kovani zde muze mit vliv prave kvuli jemnosti zrna, jak se zminoval kolega Pecador (ale taky mohlo jit o vliv obsahu uhliku).

pecador píše:Kování je tváření za tepla, tj. nad teplotou A3 ale pod teplotou rekrystalizační (solidem). Pod A3 jde o tváření za studena, nikoli o kování. Vlastnosti oceli se kováním mění a to dost podstatně! Konkrétně se po sobě posunují dentridy (primární krystaly) mění svůj tvar a v materiálu vytvářejí vlákna která zvyšují soudržnost krystalů.

Tohle není až tak správně. Nad teplotou A3 je takzv. teplota nulové rekrystalizace, spodní kovací teplota, horní kovací teplota a pak teplota solidu. Obecně se horní kovací teplota určuje cca 50 °C pod teplotou solidu. Pokud koveme na teplotou nulové rekrystalizaci, záleži na velikosti úběru (deformace) která vyvolá dynamickou rekrystalizaci během tváření, při příhřevu na horní kovací teplotu pak může ocel ještě rekrystalizovat ze zárodků vzniklých pod teplotou nulové rekrystalizace a samozřejmně můžou růst take již vzniklá austenitická zrna. Samozřejmně tohle platí obecně pro uhlíkové oceli. Pro dosažení jemného zrna ve výsledném plechu je několik postupů, např. DIFT - kdy se válcuje v oblasti dynamické rekrystalizace, pak se ochladí pod teplotu nulové rekrystalizace, provede se definovaná redukce a následně další ochlazení do oblasti austenitu a feritu s konečnou přesně definovanou deformací. Tenhle postup existuje, ale že by byl pro válcování plechů extra rozšířený nemůžu říct. Vrátím se ke kování, u toho se průmyslově požaduje pro výkovky kované z litých ingotu dosažení stupně prokování 3, tam platí ta pasáž o dendritech, a ten stupeň prokování byl prof. Elfmarkem určen jako dostatečný pro změnu licí (dendritické) struktury na protvářenou.
U moderních nástrojových ocelí ať už připravených klasicky tavením nebo práškovou metalurgií je plech, který se prodává, zpracován tak aby bylo dosaženo výsledných vlastností podle tepelného zpracování uvedeného v materiálovém listě. V tomhle lze souhlasit s kolegou Proforem, že je pak nejdůležitější správné tepelné zpracování.

Vau

Kolegové, rád bych se vrátil k původnímu tématu. Zhruba před rokem jsem někde - nejpravděpodbněji na tomto fóru - našel zmínku, že někdo měl možnost otestovat novou břitvu malého francouzského výrobce. Břitvy byly velmi pěkně zpracovány, většinou z damaškové oceli. Cenově patřily spíše k dražším. Pokud se nepletu, pohybovaly se nad cenami Thier Issard. Našel jsem si tehdy poněkud ubohou webovou stránku výrobce a z ní vyčetl, že firma, či spíše pouze výrobce - jednotlivec, sídlí někde poblíž Toulouse.
Nyní ale nejsem schopen si vzpomenout na název, či webovou adresu, ani dohledat výše zmíněný příspěvek na fóru. Vzhledem k uváděným kvalitám břitev by v tomto tématu asi mohly být zmíněny. Pomůže mi zde někdo vzpomenout si na jméno výrobce nebo značku těchto břitev?

@Wostry: Není to Ali: http://www.alisblade.com ?

Ano, to jsou ty břitvy! Děkuji moc za připomenutí!
Přiznám se, že na těch fotkách se mi moc líbí, ale v rukou jsem nikdy žádnou nedržel. Měl by zde někdo konkrétní b zkušenost, která by potvrzovala, že kvalita odpovídá cenám?

Ano, jsou super.