Japonské břitvy - KAMISORI

[Radyx]

jmenovač mě j niném vlákně oslovil s textem:

Ahoj, měl bych na tebe i ostatní prosbu. Jsou někde k dohledání tvary a průřezy kamisori? Rád bych ji zkusil udělal tradičním způsobem, ale zatím se mi nedaří tyto informace dohledat (případně jakékoli další informace). Samozřejmě jsem ji viděl na fotkách, ale určitě budou dány některé tvary, rozměry a specifikace, jaké má mít. Děkuji. Jirka

Odpověď dám sem, kde spíše patří.
tvary a průřezy kamisori
Nikde jsem neviděl jednu stránku, kde jsou tvary kamisorek.
Dají se ale na Internetu najít spousty stránek, kde se dá ledacos pochytit.
http://straightrazorplace.com/srpwiki/i ... part_names (terminologie)
http://straightrazorplace.com/workshop/ ... -me-2.html
http://straightrazorplace.com/down-unde ... i-not.html
a další.

Z toho co jsem viděl na vlastní oči a co jsem dosud nastudoval bych k tomu dodal:
- výška čepelí je různá, řekl bych že jich hodně 4-5/8 ale nejsou vy jímkou větší
- délka ostří 40-50 mm
- délka břitvy 150 mm (plus mínus pár centimetrů )
- úhly 19-22 st. tak že mi připadají "tupší" než co považujeme obvyklé u nás
- tvrdá ocel ostří je zakovananá absolutně individuálně, někde je vidět vyšší destičku, někde nižší.
- vlastní profil výbrusu čepelí je rovněž záležitostí výrobce, jednině co mají dřívější břitvy společné je škrabání na OMOTE. Viděl jsem břitvy co vypadaly jako vybroušené z nějakého L profilu. Prostě je to dáno výrobcem, který má nějaké postupy a stroje/nástroje a výsledkem je jeho tvar.
- vkládaná ocel na ostří měla v historii smysl v ceně materiálu, viděl jsem "novější" břitvy vyrobené z jednoho kusu materiálu.

Na obrázku jsem přehnal úhel aby bylo vidět různé tvary výbrusů, na hřbetu to tím pádem úplně neodpovídá typickým kamisorkám.

[ater]

Tradičně japonci velikost nihon kamisori označují délkou ostří, která se pohybuje větsinou od od 45 do 80 mm, standardní velikosti jsou 45 a 50.

Pokud jde o geometrii tak nejlepší je to vidět na vzorku japonského kováře:

[jmenovač]

Ahojte, moc děkuji za tvé poznámky. Ano, zatím mám také takový pocit, že tvar který vymyslel dávný kovář se v linii předával dál a každá vývojová linie se drží toho svého, který se trochu liší v úhlech, vybrání a pár drobnostech. Nejdůležitější je, že to holí . Rád bych si jí jednou vyrobil sám, starou metodou. Teď zkusím legovanou celokalitelnou ocel a později snad tvrdou a měkkou ocel a pak snad přetavím starou ocel a uvidím. Je to ještě dlouhá cesta O svých poznatkách budu informovat. Ještě jednou díky Jirka

[rorys]

Zdravím všechny. Jsem tu nový, tak snad se správně trefuju do tématu.

Před pár dny jsem se pustil do experimentů s výrobou (wa-)kamisori, spíše než na design jsem se soustředil na výbrus. Přikládám dvě fotky toho příboráku, příště zkusím něco více japanoidního

Mám zkušenost s pár klasickýma břitvama a tohoto jsem se malinko bál, ale nakonec to nedopadlo zle - dá se tím slušně oholit (i pořezat). Čepel je vykovaná z jednoho kusu uhlíkovky, a poté broušená z volné ruky na klasické kotoučové brusce, finiš na pásovce. Kdesi na netu jsem onehdá četl, že klasická japonská výroba nepoužívá brus, ale "pilník" sen, v podstatě poříz či dláto na kov.

K tomu výbrusu - jak omote, tak ura, jsem finišoval kotoučem o průměru cca 7 cm, jen s tím rozdílem, že obě strany jsem brousil pod jiným úhlem a nasazením čepele na kotouč. Stranu omote jsem zkoušel vybrušovat naplocho, ale dočetl jsem se (tady), že to výrazně ztěžuje ostření. Při koupi břitev z druhé ruky by se mělo mimo jiné hledět právě na to, jestli omote není plochá, ukazuje to na přílišné opotřebení. Myslím si ale, ale i plochou omote se dá oholit, variabilita výbrusů je asi dost vysoká.

Ostření - někde tu už zaznělo, že obecně se více brousí omote než ura. Já jsem se držel poměru 1:5, žádná logika za tím není. Možná, že u svařovaných břitev se strana ura, vyrobená z měkké oceli, chrání před vyšším opotřebením. Já jsem to dělal z jednoho kusu, což mi mj ve finále zabránilo do ura vtlačit nějaké ty značky (bylo zakaleno). Nemám žádné speciální kameny, nejjemnější mám břidlici o mně neznámé zrnitosti (Jaka). Brousil jsem to jako klasiku, celou plochou čepele na kámen. Na kůži jsem držel poměry jako na kameni.

Holení - žádné problémy s držením úhlu, naopak. Jelikož se holí stranou omote (plošší) k tváři, je držení docela přirozené. Jediný problém klasicky na bradě, ale už je to zahojený.

Zajímalo by mne, jaké vy máte zkušenosti s holením, resp. s ostřením. Budu moc rád i za sdílení zkušeností s kováním či výbrusem.

[Radyx]

Jsi ve správném vlákně a vidím, že jsi se do toho pustil s vervou!
První kamisorku jsem bral taky jako experiment na naučení geometrií a výrobního postupu.
Co se holení týká, tam jsem měl z počátku problém s tím, abych se holil pod stejným úhlem (hlavně ze strany omote). S ostřením nevidím problém, výsledek odpovídá použitým kamenům. Já končím s nagurou 20k, pak už jenom řemen. Nyní testuji další z kamisorek a tam jsem asi po 15 oholení použil řemen CRO2 a jedu dále. Porovnávám profi kalení s tím co jsem si zakali sám.
Sám vybrušuji obě strany průměrem 75, ura roztahuji téměř do roviny k ostří.

[ater]

Ostření - někde tu už zaznělo, že obecně se více brousí omote než ura. Já jsem se držel poměru 1:5, žádná logika za tím není. Možná, že u svařovaných břitev se strana ura, vyrobená z měkké oceli, chrání před vyšším opotřebením. Já jsem to dělal z jednoho kusu, což mi mj ve finále zabránilo do ura vtlačit nějaké ty značky (bylo zakaleno). Nemám žádné speciální kameny, nejjemnější mám břidlici o mně neznámé zrnitosti (Jaka). Brousil jsem to jako klasiku, celou plochou čepele na kámen. Na kůži jsem držel poměry jako na kameni.

Ura strana je ta kde jsou značky výrobce a je to strana kde je tvrdý materiál tj. nejde škrabat. Ura je na japonských originálech vždy podbroušená takže na ní vzniká hodně nízká fazetka (rozšíří se až když je břitva hodně obroušená). A toto vede k tomu, že se brousí omote více než ura - brousíš menší plochu (není třeba tolik tahů při stejném tlaku), není potřeba korigovat stranu z tvrdého materiálu. Třeba Mizouchi San (posledních cca 15 let vyrábí Iwasaki kamisori) brousí 50/50 tj. stejně jako evropské břitvy. Já to tak dělám až když finishuju. Na řemenu pak obtahuju také obě strany stejně.

[rorys]

Díky za vaše zkušenosti, nejen v tomto vláknu! Vyrobil jsem další dvě, ale musím přiznat, že s tím výbrusem stále bojuji. Jde hlavně o omote, jejíž plochá část mi při výbrusu mizí víc, než bych chtěl. Holí ale pěkně, vyhovuje mi jak ohnutí čepele, tak pevná rukojeť, což ale asi souvisí s tím, že jsem na ni zvyklý. Začínal jsem sice s klasickým výbrusem, ale uchyceným do zamykatelné střenky. Jdu dále pročítat fórum, je toho tady spousta, ať jsem v obraze

[ater]

Ono to chce už při kování udělat břitvu do tvaru kamisori tj. předkovat omote do půlky čepele anebo trochu nad polovinu. Pokud jde o vybrušování zakalené břitvy na pásových bruskách tak podle mě berou moc rychle a bez vodítka to chce asi dost zkušeností. Nevím také jaký máš nejmenší průměr kola, chce to 75 mm nebo menší. Já používám tuto brusku http://www.conrad.cz/univerzalni-zarize ... 89.k826723, není to zdaleka dokonalé, ale na břitvy se docela hodí.

[rorys]

Ano, tvar kamisori mám už předkovaný. Pásovku mám takovou podoma upravenou mrchu, rychlost je myslím ok a průměr 70 mm. U klasického symetrického výbrusu mi funguje střídavé odebírání z obou stran, ve finální fázi pak tloušťku výbrusu (rovnoměrnost) kontroluju přes šířku fasety a dostanu se tak na 0,12 mm. Tenhle postup s fasetou mi u kamisori úplně nefunguje, místo ostří stále odebírám na hřbetu. Ale to je spíš takovej povzdych, chce to jen chytit do ruk, najít ten správný úhel. Jinak zkoušel jsem kamisori i na klasické kotoučové brusce, z volné ruky, a taky to de, jen se musí zlehka. Holýma rukama cítím, jestli se to neprehřívá (jako bolest člověk pociťuje teplotu tuším nad 45 °C), furt to namáčím, takže nehrozí, že bych to zbytečně popustil či spálil.

[ater]

Já to dělám tak, že vybrousím ura stranu, brousím a na kameni kontroluju zda mam rovinu, když mam fazetky malé a jsem v rovně tak končím s ura a přesunu se na omote. Na DMTčku nebo hrubém kameni brousím a když mam široké fazety jdu na brusku je změnšit, takto postupuju dokud nemam rovinu a nedostanu se na ostří (tj. na ostří není po celé délce nikde plocha, ale je to do V).