Ahoj lidi,
tak nějak příjemně včera do bytu zasvítilo sluníčko, skrze otevřené okno bylo cítit jaro, ptáci zpívali jak utržení ze řetězu, k tomu krásně modrá obloha, no prostě den jako stvořený k odpočinku a relaxaci. A právě proto jsem vytáhl brousky, jednu tupou břitvičku, před kterou mi už bylo trapno pro samé slibování: "někdy Tě nabrousím..." Práce tedy relaxace krásně ubíhala, už tak vysmátá břitvička se začala na mě usmívat s novou fazetkou, ba dokonce jsem se přistihl, že si i zpívám. A teď si představte, že vám do toho přicupitá manželka a musí vám nutně(!) něco stáááášně důležitého sdělit. Co to bylo, už nevím, jen si pamatuji, že jsem s manželkou navázal oční kontakt těsně před dokončením tahu....
Toto malé opomenutí mě později stálo 4 stehy, a když dcera náhodou zahlédla množství krve v kuchyňském dřezu, rozšířila naší domácnost mimo další řezné nástroje i o sečné a prachsprostě hodila šavli.
Za kdovíjak zkušeného břitevníka se nepovažuji, jelikož je stále se co učit novému, člověk nejprve tápe, bádá, zkouší, prověřuje, no však to znáte, a tak když se ve špitálu ptali, jak se to stalo, děl jsem pravdu pravdoucí - nebyl důvod lhát a navíc - co břitevník, to džentlmen. V lékařské zprávě mám tedy napsáno: "... pacient se pořezal údajně při broušení břitvy...", protože ani lékař ani o něco chytřejší zřízenec nebrali fakt, že břitva se čas od času musí dát na kámen a celou dobu se mi snažili domluvit, že břitva se brousí na řemenu, vždycky to tak bylo a navždy i bude. No prostě chabá výmluva, mizerný herecký výkon a lhát také neumím
A dneska? Svítíčko sluní, obloha je modrá, ptáky je také slyšet a venku to voní jarem. Čas jako stvořený pro relaxaci...
Přeji Vám všem krásné a pohodové dny.
