Rady pri výbere ocele na britvu

[profor]

Zapomeňte na ruční kování břitvy z RWL34!!! Ten matriál má kovací teplotu kolem 1100 st, tj. de facto těsně pod teplotou tavení a rozsah kovacích teplot pouhých 100 stupňů. Takže hned prvý problém nastane s ohřevem. Sotva by to vyndalo z pece (výheň je nepoužitelná) tak je to studené dřív, než do toho někdo stačí bouchnout. Slabý břit je pod kovací teplotou ve zlomku vteřiny a kování pod rekrystalizační teplotou je tvarování za studena. To mimo jiné představuje vznik nejen mikrotrhlin ale vyloženě to bude praskat a odštípávat se.

Teplota taveni je 1536st.C. Austenitizacni teplota (a tedy tvareci) pro tuto ocel je mezi 1050 a 1160st.C. Jen je dobre ji neprehrivat kvuli oduhliceni.
Jinak samozrejme se bezne kove z vyhne na 1100st.C. Stejne tak je to teplota, pri ktere se kovarsky svaruje.
Jen nevidim jediny duvod, proc by se u britev, ktere se delaji z legovane oceli, melo pouzivat kovani. U britvy to nic neprinese. Kdyz jsem videl (asi tu kazdy cetl) bakalarku ohledne rozdilu mezi kovanou a vybrusovanou cepeli, tak kovani se imho vyplati jen u nozu, kde se predpoklada hrubsi namahani. U britvy zalezi zejmena na tvrdosti, protoze cepel nijak namahana neni.
Takze bych se nebal jen vybrousit, zakalit a dobrousit.

[Zipíno]

Jeden z důvodů, proč použít při výrobě břitvy kování, je obrovská úspora materiálu!

[profor]

Jeden z důvodů, proč použít při výrobě břitvy kování, je obrovská úspora materiálu!

Samozrejme, proto to delaji zejmena na lisech, kdyz jedou fabriky ve velkem. Par 5mm plechu, ktere by tloustkou (nekdy i silnejsich) i materialem vyhovovaly, mam a musim rict, ze cena materialu, pokud neplytvas je zanedbatelna oproti cene prace. Kusova vyroba je ohromne draha (a samozrejme mnohem kvalitnejsi, pokud to dela znaly clovek) zejmena kvuli casu a potrebne kvalifikaci (zkusenostem a podobne).

[pecador]

Jeden z důvodů, proč použít při výrobě břitvy kování, je obrovská úspora materiálu!

Není to jen úspora materiálu ale dokonalé prokování materiálu značně zlepšuje jeho mechanické vlastnosti, což u břitvy je dost důležité. A že by náklady na vybroušení byly nižší než na vykování, to si rozhodně nemyslím.

[pecador]

Zapomeňte na ruční kování břitvy z RWL34!!! Ten matriál má kovací teplotu kolem 1100 st, tj. de facto těsně pod teplotou tavení a rozsah kovacích teplot pouhých 100 stupňů. Takže hned prvý problém nastane s ohřevem. Sotva by to vyndalo z pece (výheň je nepoužitelná) tak je to studené dřív, než do toho někdo stačí bouchnout. Slabý břit je pod kovací teplotou ve zlomku vteřiny a kování pod rekrystalizační teplotou je tvarování za studena. To mimo jiné představuje vznik nejen mikrotrhlin ale vyloženě to bude praskat a odštípávat se.

Teplota taveni je 1536st.C. Austenitizacni teplota (a tedy tvareci) pro tuto ocel je mezi 1050 a 1160st.C. Jen je dobre ji neprehrivat kvuli oduhliceni.
Jinak samozrejme se bezne kove z vyhne na 1100st.C. Stejne tak je to teplota, pri ktere se kovarsky svaruje.
Jen nevidim jediny duvod, proc by se u britev, ktere se delaji z legovane oceli, melo pouzivat kovani. U britvy to nic neprinese. Kdyz jsem videl (asi tu kazdy cetl) bakalarku ohledne rozdilu mezi kovanou a vybrusovanou cepeli, tak kovani se imho vyplati jen u nozu, kde se predpoklada hrubsi namahani. U britvy zalezi zejmena na tvrdosti, protoze cepel nijak namahana neni.
Takze bych se nebal jen vybrousit, zakalit a dobrousit.

Teplotou tavení se u práškových ocelí míní teplota slinování prášku. Např. stránky výhradního dovozce RWL34: http://www.damascen.cz/cz/4834-vyrobky-ocel-rwl-34.html uvádí 1220 C. Pro amatéra je rozhodně vhodnější sáhnout po osvědčené nástrojové oceli a břitvu z ní vykovat, než experimentovat s RWL34. Mohu se ale mýlit, vybroušenou břitvu z RWL34 bych opravdu rád viděl.

[profor]

Teplotou tavení se u práškových ocelí míní teplota slinování prášku. Např. stránky výhradního dovozce RWL34: http://www.damascen.cz/cz/4834-vyrobky-ocel-rwl-34.html uvádí 1220 C. Pro amatéra je rozhodně vhodnější sáhnout po osvědčené nástrojové oceli a břitvu z ní vykovat, než experimentovat s RWL34. Mohu se ale mýlit, vybroušenou břitvu z RWL34 bych opravdu rád viděl.

Tak brousit samozrejme jde (ted tim samozrejme nemyslim jen ostrit), docela rad bych ji videl taky, ale obavam se, ze se s tim nebude chtit nikomu crcat.

[Ládes]

Zdravím na fóru "břitevníků".
S tou nemožností kování RWL 34 to není až tak pravda-párkrát už jsem ji koval stejně jako Elmax nebo M390 a spoustu jiných obtížně kovatelných ocelí.Jen to chce citlivě a hlavně pečlivě hlídat kovací teplotu(pár klepnutí pod teplotou to ještě snese,ale přehřátí to poznáte kor u tak titěrné věci jako je čepel břitvy okamžitě-rozpadne se).Ohřívat v peci není vůbec nutné,výheň bohatě stačí za předpokladu že dodržíte zákonitosti ohřevu.

[Radyx]

Dík Ládes za doplnění informací. Postupně se pohlížím(e) po dalším materiálu a tuto ocel mám v hledáčku.

[svickop]

Ahoj lidi,

a teď trochu z jiného soudku. Nejsem metalurg a možná se bude můj dotaz zdát poněkud divným, ale materiál pro podkaliberní střely se hojně využívá, pominu-li ochuzený uran, právě wolfram, a to pro svoji tvrdost a velmi vysokou hustotu. Problémy při zpracování wolframu jsou zřejmé pro jeho vysoké teploty tání, dále problém, kde samotný wolfram sehnat (třeba procházka po tankové střelnici na Libavé?).

Ale čistě akademicky: bylo by možné z něčeho takového vyrobit břitvu? A pokud ano, jaké by měla další vlastnosti? Šla by vůbec vybrousit tak dobře, aby brala vlas? Jak by se chovalo ostří, zda by se nedrolilo? Jaká předpokládaná by byla tvrdost v HRC?

[ToFF]

Tedy jako metalurga by mně tahle otázka nikdy nenapadla. Tou základní otázkou je "z něčeho takového". To by mohl být třeba čistý samotný wolfram, ten má podle rychlého hledání na netu tvrdost v stavu "hard" 500 Vickersů a pevnost 1920 MPa. Což ho nástrojovky porážejí jednoznačně. Otázkou je co by se stalo kdyby až tak čistý nebyl, jaké jiné prvky tvořící s ním vhodné fáze, případně precipitáty nebo jinými mechanismy zvyšující pevnost a tvrdost, by byly vhodné. Je to hodně akademické, neboť vždy se ve vývoji zohledňuje cena výsledného produktu.