Fórum Břitva CZ & SK

Zdravím, kolegové...
Mám tady jednu krásnou čepel a přemýšlím, jaké střenky ji budou slušet.
Našel jsem v prachu v rohu dílny hezký špalek guajaku posvátného. Máte s ním někdo zkušenost?
Zcela vyčerpaný jsem to dotáhl k pile a uřízl jsem si malý kousek (pila byla ostrá, už není). To dřevo nádherně voní. Myslím, že nás učili ve škole, že to snad inkové používali jako afrodiziakum, tak to snad jedovaté nebude, ale jen pro jistotu...

Zkušenosti s ním nemám ale domnívám se , že se používal k léčbě syfilisu. Tak nevím jestli je to pravé

A rezbari to pouzivaji na palice.

Díky za informace.
Pustím se do toho, uvidím jak to půjde, snad se s tím nějak poperu. Možná by nebylo od věci před finálním opracováním střenky vyvařit ve slané vodě. Část pryskyřice se vyvaří a možná vyzkouším i vzniklý vedlejší produkt i když syfilis snad léčit nepotřebuji a s látkovou výměnou taky problém nemám. Ale prý se má zkusit vše, tak proč ne.

A strejda Gugl říká, že se používá i jako vykuřovadlo.

Ahoj kulgero,
gratuluji k super tvrdému dřevu. Udělej pár fotek jak vypadá dřevo na řezu a přidej sem na forum.
Bude zajímavé se podívat jakou má toto nejtvrdší dřevo, strukturu.
Díky a zdravím, Petr.

Dřevo je to skutečně super tvrdé, ale to mě až tak nezaskočilo. Na rozdíl od několika jiných vlastností, které jsem u dřeva ještě neviděl. Uvedu to pro přehlednost v bodech:
1) na to jak je tvrdé a houževnaté se s ním pracuje překvapivě dobře, řekl bych, že to je díky jeho kompaktnosti
2) nevěřil bych, že se dospělý člověk dokáže bavit dvě hodiny tím, že hází dřívka do vody a sleduje že jdou ke dnu jak kámen, ale je to skutečně zábavné
3) když jsem střenky opracoval a na čisto obrousil, vypadaly shodně jako výchozí materiál. Večer jsem se chlubil manželce a oba jsme si s nimi hráli u kafe - ještě že mají dvě poloviny... Během půl hodiny se jejich vzhled úplně změnil. První se ztratila kresba letokruhů a potom postupně přecházely do tmavší barvy. Možná díky potu na rukách, ale spíše díky teplu. Povrch byl nádherně hedvábný a velice příjemný na dotek. Čím víc jsem je mnul v rukách, tím příjemnější byl povrch. Zřejmě šla ven pryskyřice, protože vypadaly jako bych je napustil olejem.
4) i když byly střenky dokonale hladké a nebylo by asi nutné je jakkoli povrchově upravovat, dostal jsem strach z pryskyřice, jak mě varoval Meny v předchozím příspěvku. Takže jsem střenky položil na dvě lžičky a za občasného otočení vařil půl hodiny ve vodě. Celá kuchyně voněla, zdánlivě to připomínalo vanilku. Po půl hodině jsem střenky vyjmul - byly hrubé jako smirkový papír a jejich barva byla daleko světlejší než předtím. Veškeré nádobí, které jsem použil je zničené, zůstala na něm taková šedá vrstva, která nejde ničím dolů. Vzniklý vývar nádherně syté žluté barvy jsem si nalil do hrnku a chtěl jsem to vypít, ale nešlo to, protože něco tak hořkého jsem ještě neviděl.
5) střenky jsem znovu obrousil. Šlo to velmi lehce, pouze jsem strhl tu vyteklou pryskyřici. Barva byla opět jiná, takže jsem měl už třetí odstín jednoho kousku dřeva.
6) nalakoval jsem střenky lakem, a opět dostaly svoji barvu zpět, ale přísahal bych, že ráno vypadaly jinak, než teď. Prostě to dřevo si žije svým životem. Nevím, jestli je to dobře, ale vypadá to, že budu mít každý den jinou barvu střenek.
7) na začátku akce jsem si zadřel třísku do ukazováčku. Sice ji nevidím, ale je to velice bolestivé a mám půlku prstu červenou. Je to hodně agresivní dřevo, snad se to obejde bez zánětu.
Teď už zbývá jen zanýtovat, ale to až v neděli.
Sakra, nějak jsem se rozepsal, radši sem vložím fotky...

Výchozí materiál.
Řekl bych, že je vidět jak mašina trpěla. Běl jsem nepoužil, ale možná by to nebylo od věci.

Hotové střenky před lakováním.