Dobrý večer, přátelé,
jsem velice šťastný, že se vám "seniorským břitevníkům" mé dílo líbí, velmi si vážím vaší pozornosti, pochval, připomínek a dodatků, které dělají mou práci zcela kompletní.
A z tohoto důvodu jsem nafotil znovu tentýž stojánek a doupravil ty "menší mouchy" (nejen na fotkách
).
Na minulých fotkách je mnou nazvaná "punčoška" z tkaniny jen přehlá přes okraje plíšku, kde byla na úsecích přilepená kyanoakrylátem (shit, odfláklost a fušeřina
) a celkově to bylo v maličkostech špatně pořešené, a hlavně až teď mě napadlo
, že bych tak nemohl kroužek upevnit uvnitř lepem, hliník a dřevo se k sobě moc nemají...
Rád bych vysvětlil princip, kterým je ona punčoška uvnitř konstruována. Začal jsem s proužkem látky, kterou jsem sešil tak, abych vytvořil tunýlek, kterým jsem provlékl plíšek. Poté jsem toto sešil a vytvořil tak kolečkovitý útvar z látky. stranu se zbytkem látky, která zbyla po sešití jsem opět k sobě sešil, poté ohnul rohy vzniklého pytlíčku a zašil je tak, aby se ani nehly a vytvořily z vnitřní strany hezkou plochu. Po této proceduře jsem poupravil a dovyřezal otvor uvnitř, aby to všechno hezky pasovalo a nepřečnívalo ani po zalepení. Slepeno Dispersolem, přičemž očekávám, že spoj tkanina/dispersol/lípa (nenalakovaná) bude držet na svém místě jako židovská víra (tímto se omlouvám náb. fanatikům) po mnoho let a přitom vlivem struktury lepidla budou matriály "pružit" a tak by nemělo dojít k povolení spoje. Navíc díky tomu, že plíšek není vůbec nijak přilepen, může se po každém vyndání Jezevčice trošičku stáhnout, čímž je dosáhnuto bezchybnatého "uchopování" štětky po mnoha použitích.
Po vložení punčošky jsem dovnitř umístil Jezevčici, která spokojeně a s radostí napasovala látku na lepidlo a nechal to vyschnout na cca 3 hodiny (podle výrobce doba zaschnutí; pro ty, co honem nevědí, co je to Dispersol, tak je to modifikace lepidla Herkules od jiného výrobce). Když mé dílo bylo téměř hotovo, rozhodl jsem se, že dovnitř vlepím na dno punčošky ještě kolečko látky, aby se zakryly ohyby látky po zašití rohů.
A tím bylo dílo kompletně dotvořeno. Užívejte si fota, jako jsem si užíval uměleckou atmosféru při jejich pořizování a radost z mé nové součásti vybavení. Chtěl bych, aby se aspoň tento dožil, až budu na klíně chovat vnoučata a až i jim budu předávat něco z mých skromných zkušeností o práci se dřevem, kovem, látkou, kůží a řeznými a holícími proprietkami. Aby i oni, až už tu já nebudu, mohli vzíti tento kus stařičké lípy do rukou a cítit pocity vzpomínek a nálad, které toto dřevo prožívalo se svým stvořitelem během doby vlastního tvoření a samotné dobré dlouholeté věrné služby..
Nejvíce mě těší originalita stojánku, jeho tvary a jemná ušlechtilost, kterou navenek působí.
Ikdyž stojánek, tak s modrou krví !!!
Váš zapálený kolega
frazer
FOTOGRAFIE:
. Hnědá skrvna vzadu je suk velkej jako sviňa, ale krásně prokreslenej. Dálepak drobné mušky hodlám doupravit, až opět naleznu sílu 
