Nejdůležitější fáze broušení břitvy

[Radgost]

Hola brusiči, kterou fázi považujete za nejdůležitější
v procesu broušení břitvy?

Já osobně vůbec ten první - tvorbu fazetky.

[PetrS]

Ještě než jsem dočetl řádek, tak přesně toto mi blesklo hlavou.
Postavení břitu - tvorba fazetky.
Na tom se člověk vyvzteká, protože tam se toho dá nejvíce zkazit. Nejen břit, ale i hřbet čepele. Mnohdy je jiná rovina boku hřbetu oproti břitu. Jindy zase břit je prohnutý podél a hřbet zbroušený do zúžení ke špici a podobné radovánky. Ono se řekne - postavit břit - ale to je většinou srovnávání celé čepele. Navíc je potřeba břit připravit tak, aby při dalším broušení se už nemusely srovnávat všelijaké "vrtule", ale skutečně jenom brousila ostrost. Pak ještě je docela náročné závěrečné finišování. Tam stačí pár tahů navíc a může se začít znovu. To je pak náročné na psychiku. Bolavá záda a prsty, cíl už na dohled, radost jak už bude hotovo a přijde zasloužený oddech - ona najednou je ostrost v háji. Tak celé kolečko znovu. To jsou takové ty málo viditelné radovánky při broušení.

[Ssyx]

Pro mě je zatím nejtěžší udržení stejnoměrného zrcadlového lesku po celé délce fazetky, občas se mi stane že po nabroušení je na konci o něco matnější než zbytek ostří - kontroluju to pohledem, odrazem světla od žárovky. Nevím jestli to je vada jen kosmetická, ale mám pocit že na holení samotný to vliv nemá.

[WILDHOG]

Hola brusiči, kterou fázi považujete za nejsložitější v procesu broušení břitvy?

Na nabroušení břitvy je nejsložitější nabroušení břitvy.

[Meny]

Hele tohle je mi nějak povědomé ,,Naše staré hodiny bijí čtyři hodiny,,. Ale v podstatě s tebou i s Petrs souhlasím

[WILDHOG]

Zdravím Meny,jakkoliv zní moje předešlé tvrzení idiotsky,stojím si za ním,protože jsem (po vlastní zkušenosti ) přesvědčen ,že žádná fáze broušení se nesmí podcenit ,protože všechny jsou stejně důležité a teprve v souhrnu ,jsou li všechny dobře provedené , dávají kýžený výsledek - tedy břitvu,která holí.Myslím že k nabroušení břitvy jsou nezbytné následující věci:
1) dobrá břitva
2) know how (aneb vědět jak nato )
3)odpovídající vybavení (srovnané brousky správného gritu,řemen )
4)pečlivost
5)trpělivost
6) chuť holit se vlastnoručně nabroušenou břitvou

Bod 2) by asi vydal na samostatnou knihu a jsem velmi vděčný tomuto föru,že tyto znalosti a postupy šíří mezi břitevníky ale v zásadě by se to dalo shrnout následovně:
1)vytvoření fazety ostří (grit cca 1000 )
2)vyleštění (postupně grit 3000 - 10000 )*
3)obtažení na řemeni**

*Posloupnost gritu bude velmi diskutabilní a do značné míry záležitostí osobní preference a zkušenosti a možností.

**Stejně tak použití řemene "s pajcunkem" nebo "čistého řemene" bude značně individuální.
Na netu jsem se dočetl,že někteří profesionální brusiči použití "pajcunku" apriori odmítají jako zbytečné a neúčinné,to bude ale též zaležitost osobní preference a zkušenosti.
BŘITVĚ ZDAR!

[PetrS]

Pro mně začíná být nejsložitější fází broušení - vstát po těch hodinách broušení od stolu

[WILDHOG]

Jak říkají američtí soudruzi: NO PAIN - NO GAIN!

[Meny]

To Wildhog:Omlouvám se jestli jsem se tě nějak dotkl , ale nemyslel jsem to kousavě.
Ten citát je od Járy Cimrmana a říkal tomu absolutní rým.
Jinak to co jste psali s Petrem je zcela pravda. Konkrétně mě dělalo ze začátku největší problém vůbec se do broušení pustit. Strach z toho že něco podělám a zkazím si svou třeba oblíbenou břitvu mi svazoval ruce.
Dneska je to tak jak říká Petr .Neříkám že nejtěžší.ale hrůza je rozpohybovat osezenou řiť.

[WILDHOG]

Nedotkl ses mne,pouze jsem považoval za nutné vysvětlit svůj cimrmanovský postoj k broušení.A co se týká strachu z broušení,tak strach a peníze jsem nikdá neměl.