Re: Břitvy ve filmu a v umění vůbec
Napsal: 22 úno 2011, 10:53
Ahoj Břitevníci!
dnes ráno jsem na internetu narazil na film, ve kterém hraje břitva významnou roli
Odkaz na film: http://www.csfd.cz/film/1112-andalusky-pes/
Odkaz na scénu s břitvou: http://www.youtube.com/watch?v=pib9zv1dHcE
Jen pro silné nátury.
Jelikož je to zároveň můj první příspěvek, tak se vám rovnou představím. Jsem teprve břitevník-začátečník asi s půl roční praxí. Bohužel si vůbec nevzpomínám, co byl ten impuls, abych se začal holit břitvou, ale vím, že mě k tomu tlačila od mala láska k dokonalému ostří. Moje nože vždy musely nejprve holit chlupy na ruce a teprve potom jsem mohl být spokojen. Břitvu mám po pradědečkovi(solingen s bílou plastovou střenkou), který se s ní holil do posledního vydechnutí a i když se mu potom velmi třepala ruka a jeho tvář byla se spoustou vrásek, nikdy jsem neviděl, že by se pořezal. Za to má můj obdiv. Po jeho smrti břitva ležela asi 12 roků v dílně v lékárničce, kde bohužel trochu zrezavěla. Po prvním oholení jsem si řekl, že to půjde a během 14ti dní jsem ji postupně zrenovoval a hlavně nabrousil. Brousím ji vlastně stále, protože nevím, jak se skutečně nejostřejší břitva chová a tak zkouším, jestli se mi to nepodaří ještě lépe. Momentálně jsem ve stádiu, kdy mi holení břitvou přináší radost a vždy se na to těším. Je to pro mě něco jako rituál, při kterém odřežu nejen vous, ale také veškerý stres a maximálně se uvolním.
Přeji pevnou ruku!
dnes ráno jsem na internetu narazil na film, ve kterém hraje břitva významnou roli
Odkaz na film: http://www.csfd.cz/film/1112-andalusky-pes/
Odkaz na scénu s břitvou: http://www.youtube.com/watch?v=pib9zv1dHcE
Jen pro silné nátury.
Jelikož je to zároveň můj první příspěvek, tak se vám rovnou představím. Jsem teprve břitevník-začátečník asi s půl roční praxí. Bohužel si vůbec nevzpomínám, co byl ten impuls, abych se začal holit břitvou, ale vím, že mě k tomu tlačila od mala láska k dokonalému ostří. Moje nože vždy musely nejprve holit chlupy na ruce a teprve potom jsem mohl být spokojen. Břitvu mám po pradědečkovi(solingen s bílou plastovou střenkou), který se s ní holil do posledního vydechnutí a i když se mu potom velmi třepala ruka a jeho tvář byla se spoustou vrásek, nikdy jsem neviděl, že by se pořezal. Za to má můj obdiv. Po jeho smrti břitva ležela asi 12 roků v dílně v lékárničce, kde bohužel trochu zrezavěla. Po prvním oholení jsem si řekl, že to půjde a během 14ti dní jsem ji postupně zrenovoval a hlavně nabrousil. Brousím ji vlastně stále, protože nevím, jak se skutečně nejostřejší břitva chová a tak zkouším, jestli se mi to nepodaří ještě lépe. Momentálně jsem ve stádiu, kdy mi holení břitvou přináší radost a vždy se na to těším. Je to pro mě něco jako rituál, při kterém odřežu nejen vous, ale také veškerý stres a maximálně se uvolním.
Přeji pevnou ruku!
